Hutní materiály
Území nynější České republiky bylo na počátku minulého století jednou z hospodářsky nejrozvinutějších částí Evropy. Tvořilo průmyslovou část Rakouska Uherska. Po vzniku samostatného státu v roce 1918 se Československo zařadilo do první dvacítky nejvyspělejších států světa. Po skončení druhé světové války došlo v důsledku politických změn spojených s nástupem socialismu k významným změnám v českém hospodářství. Všechny průmyslové podniky byly zestátněny a československé hospodářství se v rámci sovětského bloku zaměřilo více na rozvoj těžkého průmyslu náročného na suroviny a energii. Po pádu režimu v roce 1989 se hutní průmysl ocitl znovu na pomyslném startu. V rámci restitucí došlo k návratu podniků původním majitelům a současně začali vznikat nové. Česká republika v oblasti hutního průmyslu tedy patřila a stále patří k předním hráčům na světovém trhu a má velmi dlouhou tradici těžkého průmyslu – zejména hutnictví a strojírenství související se zásobami nerostných surovin.
Během doby se samozřejmě technika a rozvoj technologií v oblasti hutnictví vyvinuli natolik, že je dnes většina součástí výrobního procesu v hutnictví plně nebo částečně automatizovaná a to včetně zkoušek a testů hutního materiálu. Zkoušky hutního materiálu se provádějí převážně ultrazvukem. Používá se ke zjištění vnitřní nehomogenity ve výrobcích z oceli a jiných materiálů. Ultrazvuk se do zkoušeného materiálu vysílá pomocí sondy v krátkých pulsech. Odezva těchto pulzů se vyhodnocuje na displeji ultrazvukového přístroje. Ultrazvukovou zkouškou lze jednoduše a přesně zjistit vady, jako například vady v kovaných a válcovaných materiálech, odlitcích a podobně.
Bohužel v posledních letech hospodářská krize silně poznamenala i hutní průmysl a všechny další odvětví, které přímo nebo nepřímo využívají hutní materiály nebo ocel pro další výrobu. Kromě hutnického průmyslu bylo zasaženo hospodářskou krizí i strojírenství a v těchto oborech došlo za poslední dva roky k radikálnímu snižování pracovních pozic. Hutní materiály a ocel využívají nejvíce hutě, železárny a drátovny, takže v těchto podnicích došlo k vysokému poklesu pracovních pozic. Jak už bylo uvedeno, obor výroby a zpracování hutního materiálu je základem pro další navazující zpracovatelské obory. 
Hutní průmysl samotný je závislý na dovozech vstupních surovin, především železné rudy pro výrobu surového železa a dále na dovozu primárních kovů pro další zpracování v odvětví neželezných kovů a slévárenství. S uvedenými vstupními surovinami se obchoduje na mezinárodním trhu, kde je hlavní měnou americký dolar, takže výsledná cena hutního materiálu je přímo závislá na aktuálním kurzu dolaru vůči koruně.
